Anna Markowitz

se narodila roku 1949 v Moravské Ostravě. Vystudovala konzervatoř v Ostravě a AMU v Praze v oborech klavír a sólový zpěv. Ve třiceti letech se po úplné ztrátě zraku rozhodla pro dráhu koncertní pěvkyně a na dvacet let se zařadila mezi významné osobnosti české klasické koncertní scény. V hudebním povědomí působila pod jménem Olga Štěpánová až do roku 2015. Nahrála pět profilových kompletů písní romantické epochy, jež se stala její interpretační doménou. Současně působila jako hudební pedagog. V literární oblasti se nejprve profilovala jako básnířka. Její verše daly podnět ke vzniku několika písňovým cyklům, věnovaným samotné básnířce-pěvkyni, a staly se součástí jejích písňových koncertů. V r. 1996 vydalo nakladatelství Velarium výbor ze sbírky Než spadnou jeřabiny. Tyto verše se staly poetickou osnovou pro první román, který vyšel již pod autorským jménem Anna Markowitz. Román Poslední závoj ne, Salomé! vyšel v nakladatelství Oftis v roce 2006. V povídkovém souboru Místo, které zvoní aneb Mánek a jiné povídky (vydal Okamžik 2006) se autorka v křehké próze vyznává z potřeby zpracovat hlouběji útržky reminiscencí raného dětství i nedávné současnosti.

Román Medaile za ztraceného Boha vznikal čtyři roky z potřeby zhmotnit drama autorčina otce coby osobní osudové zadání. 1. díl komorního příběhu je zasazen do historického rámce nástupu hitlerovského fašismu a s ním zrozené zrůdy „konečného řešení“. Kniha nabízí čtenáři dotknout se v mnoha ohledech historicky prověřených skutečností, neboť se pohybuje často na hranici románu-dokumentu. Děj 2. dílu začíná sovětskou invazí v srpnu 1968 a končí nástupem československé „normalizace“ na počátku sedmdesátých let dvacátého století. V této části knihy nechává Anna Markowitz prostřednictvím hlavní hrdinky Erny nahlédnout do vlastního dospívání, v němž jí osudová rodinná štafeta nutí k odpovědnosti za sebe samu, ale i za své další postoje, v nichž si musí každý dospělý člověk odpovědět sám na základní existenciální a etické otázky.

Esej k výročí osvobození tábora v Osvětimi